Evoluční biolog Lhotský: ve škole jsme museli koukat před sebe a s nikým se nebavit. Za spolupráci očekáváme trest

V dalším díle podcastu CEO na ostří nože mluvíme s Josefem Lhotským, který vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a specializoval se na symbiotické vztahy. V roce 2015 odešel z akademické sféry do korporátu a dnes jako agilní kouč provází firmy změnou. Co má evoluční biologie společného s firemní kulturou? Podle Lhotského úplně všechno. Bakterie se chová přesně jako dobře vedená firma: sleduje prostředí, stanovuje priority, inovuje, podstupuje přiměřené riziko a snaží se růst udržitelně.

Dlouho se věřilo, že evoluce je jen o zubech a drápech a že silnější vyhrává. Ve druhé polovině 20. století ale biologové zjistili, že jednou z největších hnacích sil evoluce je symbióza, tedy spolupráce. Každý živý tvor je vlastně konglomerát mnoha druhů, které musí fungovat dohromady. Stejně je to podle Lhotského ve firmách. Konkurence nezmizí, naopak bude sílit, ale cesta z ní nevede přes boj do krve. Vede přes partnerství, ve kterých obě strany vytěží maximum ze svého potenciálu, nejdřív uvnitř firmy a pak i navenek.

Proč lidé ve firmách tak neradi spolupracují? Podle Lhotského za to částečně může škola. Celé generace se učily dívat se jen do své lavice, neradit si a brát každé selhání jako špatné. Do práce pak přicházejí lidé, kteří spolupracovat neumějí a bojí se, že za to budou potrestáni. Komunikace je navíc aktivní proces, který se musí opakovat. Lhotský to přirovnává k čištění zubů: dělá se každý den znovu. I bakterie, které žijí v symbióze s hmyzem dvě stě milionů let, se občas „nedomluví“. A přesto zvládnou neuvěřitelné věci. Při mořské bioluminiscenci se miliardy bakterií dokážou domluvit a rozsvítit plochu velikou jako Středočeský kraj.

Největší pomocí pro lidi ve firmě je podle Lhotského jasná vize vedení. Vedení podle něj nejvíc škodí samo sobě, když lidi nevede a schovává se jako kapitán zalezlý v kajutě. Mnoho top manažerů také neslyší zpětnou vazbu, protože se jí bojí. Kdo ji opravdu chce, nesmí se spokojit s první odpovědí „všechno je v pohodě“. Musí se ptát opakovaně a myslet to vážně, dokud se druhý neuvolní a neřekne pravdu. Lhotský přirovnává vedení lidí k výchově dětí. Na začátku jsou potřeba jasná pravidla a menší volnost. Postupně se ale má prostor rozšiřovat a lidé mají dostat možnost pravidla sami měnit. Opačný přístup, kdy může hned každý všechno, podle něj ve větších kolektivech nefunguje.

Agilní transformace přináší užitek každé vrstvě firmy, jen pokaždé jiný. Vedení získá schopnost rychleji reagovat na prostředí, zaměstnanci víc volnosti a méně direktivního řízení. Na tu ale často nejsou připravení a bojí se odpovědnosti, zvlášť když jsou transformace spojené s propouštěním. Proto Lhotský v České spořitelně založil kurz „Biologie korporátu“. Lidem na příkladech z přírody ukazoval, že agilní principy nejsou jen módní trend, ale fungují v našich buňkách už miliardu a půl roku. Velké transformace v přírodě i ve firmách podle něj doprovází „velké vymírání“. Když v atmosféře přibylo kyslíku, velká část tehdejšího života vymřela. Ti, kdo přežili, ale díky kyslíku získali mnohonásobně efektivnější metabolismus. Ve firmě „vymřít“ nemusí znamenat konec, ale třeba odchod do jiné hry, kde bude člověk spokojenější.

Na co ještě v podcastu najdete odpověď?

• Co mají společného bakterie a dobře vedená firma

• Proč v evoluci vítězí spolupráce, a ne jen síla

• Proč lidé ve firmách neumějí spolupracovat a co s tím má společného škola

• Jak top manažer pozná, že potřebuje zpětnou vazbu, a jak ji opravdu získat

• Proč nejdřív nastavit pravidla a teprve pak dát lidem volnost

• Co nás velká vymírání v přírodě učí o firemních transformacích

Změna je podle Josefa Lhotského jediná konstanta našich životů. Musí ale být udržitelná. Tým potřebuje čas, aby novinky „přechroustal“ a vytvořil si nový stav, jen v něm nesmí zůstat příliš dlouho. A každý v něm by měl vědět, proč dělá to, co dělá. Pak se ukáže, že spoustu věcí dělat vůbec nemusí.