Kateřina Beránková (Awec Group): Jak se holka z Fidži stala lídrem ve strojírenském průmyslu

V dalším díle podcastu CEO na ostří nože mluvíme s Kateřinou Beránkovou, zakladatelkou a majitelkou skupiny Awec Group. Skupina se stamilionovými obraty zahrnuje strojírenské firmy dodávající pro Audi, BMW, Porsche nebo Bentley, ale také servisní, realitní a gastro projekty. Beránková vystudovala filozofickou fakultu, ne management ani strojírenství, a firmu postavila na mezilidských vztazích. Hodnoty, které propojují celou skupinu, jsou týmovost, otevřenost a přátelskost.

Začínala v roce 2008, kdy po finanční krizi mnoho firem krachovalo. Firma si důvěru zákazníků v automotive vybudovala spolehlivostí. Dva roky po sobě nezaznamenala jediný výpadek v dodávkách a díly občas vezla i taxíkem, aby dorazily včas. Zákazníci jí proto svěřovali stále větší zakázky. U některých dokázala pokrýt celou jejich potřebu, což je v automotive, kde se riziko obvykle rozkládá mezi více dodavatelů, neobvyklé.

Otevřeně mluví i o tom, co se jí nepovedlo. Ve fázi rozjezdu jí vyhovovala role krizové manažerky, která řídí agilně a rozhoduje rychle. Pro stabilní fázi firmy, kdy je potřeba trpělivě vtahovat lidi do procesů, se podle svých slov nehodí. Když firma dosahovala obratu kolem půl miliardy a chtěla se posunout k miliardě, pokusila se nejméně třikrát najít nástupce. Manažeři ze služeb měli měkké dovednosti, ale tým je nepřijal, protože nebyli z výroby. Lidé z výroby zase neměli soft skills. Ani rozdělení její role mezi tři lidi nefungovalo v době, kdy elektromobilita vyžadovala rychlé reakce. Nakonec se k řízení vrátila a založila mateřskou společnost Awec Group, kde se cítí silnější v roli vizionářky a lídryně. Pro nové projekty dnes místo nástupců hledá partnery a je ochotná nabídnout jim až padesátiprocentní podíl.

Práce v Awec Group je podle ní hlavně náročná škola. Lidé tu rychle dostanou velkou odpovědnost, ať pracují na recepci, v logistice, nebo v obchodě, a očekává se od nich samostatnost. Firmu sama popisuje jako „opak korporátu“. Uvědomuje si, že její netrpělivost a rychlé tempo mohou být pro analyticky založené kolegy náročné. Proto má kolem sebe blízké spolupracovníky, kteří jí dávají zpětnou vazbu a umí její pokyny „přetlumočit“.

Silným tématem jsou chyby. V oboru, kde jeden špatný díl nalezený na kontrole u Porsche může zastavit výrobní linku a stát miliony, je nulová chybovost nutnost. Beránková přesto říká, že lidem je potřeba chybu dovolit a odpustit, protože právě z ní se učí odpovědnosti. Má ale i hranici: „Třikrát a dost.“

Na co ještě v podcastu najdete odpověď?

• Jak skloubit přátelskou firemní kulturu s nulovou chybovostí v automotive

• Proč se zakladatelce nepodařilo najít nástupce ani na třetí pokus

• Proč firma v různých fázích potřebuje různé typy lídrů

• Jak spolehlivost dodávek pomohla firmě růst po krizi v roce 2008

• Co znamená „opak korporátu“ pro odpovědnost zaměstnanců

• Jak najít hranici mezi odpuštěním chyby a „dost“

Příběh Kateřiny Beránkové ukazuje, že zakladatel nemusí umět všechno. Důležité je poznat, v jaké fázi firma je a jaký typ vedení potřebuje, a umět si přiznat, kdy je čas předat řízení jinému. Kultura postavená na důvěře a odpovědnosti pak může fungovat i v oboru, který neodpouští chyby.