Máte pěknou kuřárnu? Tak se s ní chlubte, radí firmám Jan Klusoň z Welcome to the Jungle

V dalším díle podcastu CEO na ostří nože mluvíme s Janem Klusoněm, CEO české a slovenské pobočky Welcome to the Jungle. Platformu pro hledání práce a budování značky zaměstnavatele, kterou založil pod názvem Proudly, později prodal této francouzské firmě. Podle jeho názoru by firmy měly věnovat 60 procent času a peněz budování značky zaměstnavatele a 40 procent aktuálním potřebám náboru.

Většina firem to má ale přesně naopak. Investují téměř všechno do recruitingu, tedy do obsazování pozic, které „hoří“, a na employer branding nemají čas. „Obětují tak budoucnost kvůli současnosti a jsou v začarovaném kruhu,“ říká Klusoň. Silná značka zaměstnavatele přitom podle něj snižuje fluktuaci a přivádí kandidáty, kteří se hlásí sami. Značka je podle známého citátu to, co vám zůstane, když vám shoří továrna. Základem je dobře postavená Employee Value Proposition, tedy jasná odpověď na otázku, proč by lidé měli chtít pro firmu pracovat. Nejlepší firmy ji neodhadují, ale zjišťují z rozhovorů a průzkumů mezi vlastními zaměstnanci.

Klíčová je autenticita. Klusoň vzpomíná na firmu, kde při natáčení lidé nadšeně hráli stolní fotbálek, a pak se ukázalo, že si ho pronajali jen na ten den. Fotbálek šel do kouta a do žádného videa se nedostal. Jiná firma se bála přiznat, že se v ní pracuje od devíti do devíti. Rada Welcome to the Jungle zněla: řekněte to. Kdo přijde s představou pohodové práce, odejde ve zkušební době. Kdo ví, do čeho jde, přijde s energií a zůstane. Stejně tak firmy podle Klusoně zbytečně přicházejí o lidi, když se tváří podle trendů, třeba že u nich nikdo nekouří. Jedna slovenská firma naopak hned na úvod ukázala hrdě svou kuřárnu a kuřáci z řad designérů a programátorů vědí, že jsou tam vítaní.

Mnoho firem podle Klusoně stále nejedná se zaměstnanci jako s dospělými lidmi. Typickým příkladem je plošný návrat do kanceláří po covidu, i když práce z domova fungovala a lidé ji vnímali jako projev důvěry. Welcome to the Jungle má v Česku od roku 2015 neomezenou dovolenou a mateřská firma ve Francii zavedla čtyřdenní pracovní týden, aniž by snížila cíle. „Čím větší je důvěra v zaměstnance, tím víc si jí váží a nezneužívají ji,“ říká. Role manažera se podle něj změnila. Už to není člověk s bičem, ale trochu kouč a trochu psychoterapeut, který se umí s lidmi otevřeně bavit o tom, co chtějí.

Firemní kulturu vnímá většina českých firem dost neuchopitelně. Že je důležitá, řekne každá, ale často si pod ní představí jen tykání a teambuildingy. Uchazeči přitom už nechtějí jen textový inzerát s platem, služebním autem a telefonem. Chtějí vidět, jací lidé ve firmě pracují, jak je vedou, jaké jsou rituály a jak se firma o lidi stará. Největší střet očekávání podle Klusoně vzniká u juniorů, kteří čekají rychlý kariérní postup a velký vliv. Vina je ale vždy na obou stranách: kandidát se má na pohovoru zeptat a firma má odpovědět upřímně.

Na co ještě v podcastu najdete odpověď?

• Proč uchazeči často nevědí, co hledají, a jak to poznat

• Jaký je rozdíl mezi employer brandingem a recruitingem

• Proč je Employee Value Proposition základem komunikace značky zaměstnavatele

• Proč se vyplácí přiznat i to, co není „trendy“

• Proč je plošný návrat do kanceláří signálem nedůvěry

• Kam podle Jana Klusoně směřuje trh práce

Trendy v budování značky zaměstnavatele podle Jana Klusoně přicházejí ze Západu. Ve Francii začínají firmy na značce pracovat hned po založení, v Česku často až ve chvíli, kdy jim dojdou lidé. To už ale bývá pozdě, protože značka zaměstnavatele se nevybuduje ze dne na den.