Ondřej Šmakal (Orka Ventures): Firemní kultura vzniká u mě. V kokpitu si maily nečtu

Ačkoliv sídlí v Praze, byznys buduje v Dánsku a na Islandu. O Česku říká, že tu chybí ochota sdílet data a stát tuto snahu ani nepodporuje. Jaký je rozdíl mezi podnikáním v Česku a v severských zemích? Jak s tím souvisí firemní kultura? O tom všem a o spoustě dalšího je dnešní epizoda s Ondřejem Šmakalem, CEO společnosti Orca Ventures.

V dalším díle podcastu CEO na ostří nože mluvíme s Ondřejem Šmakalem, CEO fintechové skupiny Orca Ventures, která poskytuje nebankovní půjčky. Firma sídlí v Praze, ale byznys buduje v Dánsku a na Islandu. Šmakal ji založil s islandským partnerem a firemní kultura podle něj vzniká právě ve spojení jejich dvou přístupů.

Největší rozdíl mezi Českem a severskými zeměmi vidí v jednoduchosti. „My si všechno komplikujeme,“ říká. Zatímco v Česku si i evropské regulace ještě zesložitíme, na severu se je snaží zjednodušit, aby fungovaly pro lidi i byznys. Příkladem je společná digitalizace celého severského a pobaltského regionu. Jeho islandský partner mu prý při každé debatě opakuje, ať to udělají jednoduše. Česko si podle Šmakala pořád nese rakousko-uherský a německý vztah k papíru a razítku: co není podepsané, jako by nefungovalo.

Liší se i přístup lidí k práci. V Česku se podle Šmakala všichni chovají, jako by to, co se nestihne dnes, už nešlo stihnout nikdy. Dánové pracují do pěti, pak jdou za přáteli a nedělají přesčasy. Island je ještě dál: „Ujel autobus? Nevadí, příští rok pojede další.“ Šmakal si z toho bere zdravý mix. Termíny jsou pro něj důležité, protože „kapitalismus se buduje přes termíny“, ale lidem je většinou nenastavuje. Nechá je, ať si je stanoví sami, protože jde o jejich osobní závazek. Když termín nedodrží, je to signál, že je potřeba si promluvit.

Základem kultury Orca Ventures je volnost. Funguje proto, že firma sdružuje profesionály, kteří znají své cíle, a ne administrativní sílu, kterou je potřeba neustále kontrolovat. Rutinní procesy jako fakturace nebo výkaznictví jsou automatizované. Stejný objem byznysu, na který Šmakal v předchozích firmách potřeboval 80 až 90 lidí, dnes zvládá s 26. Druhou důležitou hodnotou je otevřenost. Už při pohovoru se kandidátů na rovinu ptá, jestli jim nevadí pracovat v úvěrovém byznysu. Nesnáší naopak nepoctivé kličky, typicky když někdo zkombinuje home office ve čtvrtek, sick day v pátek a víkend, místo aby si řekl o dva dny volna.

Silným tématem je i oddělení práce a soukromí, na kterém si severské země zakládají. Šmakal home office příliš nemusí, protože lidé pak nevědí, kde končí práce a začíná volno. Kanceláře proto staví tak, aby v nich bylo stejně pohodlně jako doma, a pořádá v nich společné snídaně nebo vaření. Manažerský tým se má podle něj fyzicky potkat alespoň jednou týdně. K rodinným povinnostem má zároveň velké pochopení. Když někdo potřebuje k lékaři s dítětem nebo ho vyzvednout ze školky, firma mu vychází vstříc.

Na co ještě v podcastu najdete odpověď?

• Proč si Češi věci komplikují a Seveřané ne

• Jak se liší pracovní tempo v Česku, Dánsku a na Islandu

• Jak dělat stejný byznys s třetinou lidí díky automatizaci

• Proč je lepší nechat lidi, ať si termíny stanoví sami

• Proč může být home office pro oddělení práce a soukromí past

• Proč proces plný výjimek přestává být procesem

Rozdíl mezi Českem a severem podle Ondřeje Šmakala dobře ukazuje práce s pravidly. U nás vytvoříme proces a pak k němu přidáme desítky výjimek. Na severu platí jasná pravidla, a když nevyhovují, změní se. „Proces, který se mění výjimkami, není proces, je to chaos,“ říká.